Strašpytel x strašpitel: Naučte se psát správně toto slovo

Vítejte v našem článku, který se věnuje často opomíjenému, ale přitom fascinujícímu tématu: „Strašpytel x strašpitel: Naučte se psát správně toto slovo“. Mnozí z nás se setkávají s těmito dvěma variantami a tápou, kterou z nich použít. Dnes vám nejen objasníme, jaké rozdíly mezi nimi existují, ale také vám poskytneme praktické tipy, jak se vyvarovat nejběžnějším chybám při jejich psaní. Připravte se na to, že se s námi ponoříte do světa správného pravopisu a už nikdy nebudete mít pochybnosti o tom, jak správně zapsat tuto zvláštní dvojici.

Jak správně napsat strašpytel

Pokud patříte mezi ty, kteří se občas při psaní dostanou do úzkých, a to zejména při používání slova „strašpytel“, vězte, že nejste sami. O tom, jak toto slovo správně napsat, existuje celá řada úvah a okolností, které je dobré mít na paměti. Aby vás už nikdy nemusel zmást vtipný úryvek z nějaké oblíbené pohádky, pojďme se podívat na to, jak správně použít tento termín, aby nezůstal ve vaší mysli jako záhady ke zkoumání.

Gramatické aspekty

Pokud máme mluvit o správném psaní, začneme nejprve gramatikou. Slovo „strašpytel“ skutečně píšeme dohromady, neboť v češtině se jedná o podstatné jméno složené, které ani nevyžaduje žádná zvláštní pravidla. Víme, že přidáním pomlčky byste si zasloužili jen pobavené pohledy, jako kdybyste si na trh vzali kočku místo košíku plného jablek.

• Jednoduchost: Představte si, že strašpytel je jako králík ve klobouku – bát se ho je zbytečné.
• Typické chyby: Nedivte se, pokud někdo napíše „strašpitel“ – to je časté nepochopení. Nezapomeňte, že „pytel“ je tu na prvním místě!

Praktické tipy

Když už víte, jak správně napsat „strašpytel“, přidejme i pár praktických tipů, jak se s tímto slovem dá v mluveném i psaném projevu hrát. Například, když není zrovna vhodné říkat, že se bojíte tmy, můžete říct, že jste jako pravý strašpytel a raději zůstanete doma s hrnkem teplého kakaa a filmem o strašidlech.

Také můžete zkoušet slovní hříčky s tímto tématem, například vtipně reagovat na situace, které vyžadují odvahu, nebo se prostě obrátit ke svým přátelům a sdělit jim, že ti, kdo se nebojí, jsou vlastně „staří strašpytlové“ v přestrojení. Je to jako mít superhrdinské alter ego!

Odkud slovo pochází?

Možná vás zajímá, jak se vůbec slovo „strašpytel“ dostalo do našeho slovníku. Původně se objevilo v českém jazyce někde kolem 19. století jako popis pro někoho, kdo má sklony k přehnaným reakcím na běžné strachy. Takže když příště potkáte někoho, kdo zavrčí na pavouka jako na draka, neváhejte a s úsměvem ho označte jako strašpytla – ale pozor, ať to nebere zle!

Rozdíl mezi strašpytel a strašpitel

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi termíny „strašpytel“ a „strašpitel“? Mnoho lidí si tento jemný rozdíl ani neuvědomuje, ale věřte, nevědomost může být v tomto případě dost „děsivá“. Jak bychom si to měli ujasnit? Takže pojďme se na to podívat.

Definice a význam

Strašpytel je termín, který se často používá k označení osoby, která se nebojí jediného zvuku či stínu. Je to ten typ člověka, který může dostat infarkt i ze zjevení vlastního stínu. Často ho najdete v situacích, kdy je třeba něco podniknout, ale on s raději schovává pod dekou, protože „co kdyby“?

Na druhé straně strašpitel se používá pro někoho, kdo má sklon k přehánění svých obav. Je to jako když se vítr přehnal kolem a on už si představuje, jak mu zafouká do kuchyně a rozbije porcelán po babičce, což může být v případech rodinných setkání zvlášť vtipné, pokud se podíváme, co všechno je pak nutné uklidnit!

V praxi: Kdy použít který termín?

Přemýšlejme o situaci, kdy se chystáte na halloweenskou párty. Pokud se bojíte jít tam, protože vám kolegové řekli, že přichystali různé „hrůzostrašné“ překvapení, jste strašpytel. Ale pokud už máte vymyšlené, jak zúžit vaše možnosti oblečení na „sexy mumii“, protože jste slyšeli, že na párty bude opravdu „děsivá“ atmosféra, pak se prozradíte jako strašpitel.

• Strašpytel: Spíše reálně bojácný člověk.
• Strašpitel: Příliš emocionální, přehnaně děsící individuál.

Jak se vyvarovat záměny

Abychom si to dobře zapamatovali, doporučuji představit si strašpytla jako postavu, co se skrývá pod stolem, zatímco strašpitel vypráví příběh o tom, jak mu včera v noci „hlasy“ přikázaly zůstat doma. Tímto způsobem si lépe vybavíte, s kým máte tu čest. Pamatujte, že jakmile se vám podaří rozlišit tyto dva termíny, získáte tak nové dovednosti ve svém jazykovém arzenálu!

Úsměvný pohled na obě postavy

Osobně znám pár lidí, kteří by klidně mohli hrát ve filmu o strašpytlech a strašpitlech. Například můj kamarád Tomáš se bál vlastního odrazu v zrcadle po náročném dni. A pak je tu moje sousedka Ivana, která vždycky vypráví historky o tom, jak se jí doma zjevil duch, ale když se na to zeptáte, zjistíte, že to byl v podstatě jen její kocour, který se bláznivě proběhl po nábytku. Takže, jak vidíte, smích je nejlepší lék na strach a další rodičovské dialogy o halloweenských hrůzách!

Historie a původ slova strašpytel

Všichni známe ten pocit, když se vám něco nečekaně vymkne z rukou, ať už jde o podivný stín v rohu nebo o krabici s vánočními dekoracemi, která se vám vykutálí na nohu. A právě tento postřeh je základem pro slovo, které se v češtině objevuje často a nese s sebou spoustu zajímavých historických souvislostí – *strašpytel*! Ovšem pozor, neplést si jej se strašpitelem, což je pro nás tak trochu jiný příběh. Jak to tedy s tímto slovem je? Nejde jen o to, že se nám může za nějaké „nemožné“ situace rozklepat kolena, ale i o hlubší kořeny, které toto slovo ukrývá.

Historie a etymologie slov

Pohled na slovo *strašpytel* nás zavede do časů, kdy naši předci měli spoustu důvodů, proč mít strach. Podle některých odborníků slovo vychází z kombinace *strašný* a *pytel*. Vždyť kdo by se nebál, když mu nad hlavou visí pytel plný strašidelných příběhů a příšer? Odkud se však vzal ten strach? V dobách dávno minulých byl strach z toho, co se skrývá ve tmě, jen přirozeným instinktem, tedy *strašpytel* byl komfortně umístěn v každé domácnosti – občas ze skříně, občas pod postelí, a občas přímo v naší hlavě!

Sloveso *pytlit* odráží touhu po obraně a obraně našeho teritoria – nehledě na to, jestli jde o vaše oblíbené roztrhané triko nebo o poslední trofej z rybaření. Naše jazyková hříčka *strašpytel* tak symbolizuje vnucené obavy a strach, které se i v příbězích našich babiček a dědečků zakrývaly pod rouškou humoru. Když si vzpomenete na ty podivné historky o duchách a strašidelných pohádkách, je jasné, že jim přikládáme daleko více významu, než si mnohdy uvědomujeme.

Kde je místo pro strašpitela?

Je fascinující, jak jedno písmeno může změnit význam slova! Když se zaměříme na *strašpitela*, dojdeme k urputnějšímu pohledu na věc, otevře se nám další tábor těch, kteří se nebojí, nebo lépe řečeno, kteří se s obavami vyrovnávají s humorem. *Strašpiteli* se totiž už nebojí ukázat na své obavy, ale bojují s nimi! Takoví lidé se vydávají ven na noční procházky a místo toho, aby utíkali před stíny, s nimi vesele diskutují. To je přece fascinující!

Takže příště, když vás někdo označí za strašpytla, vzpomeňte si na historické kořeny tohoto slova a mějte se na pozoru! Možná tím dotyčný odhaluje více o sobě než o vás. Každý z nás má v sobě kousek strašpytla i strašpitela, a to je to, co dělá naše životy zajímavějšími. Hlavně se tím bavme a užívejme si příběhy, které utvářejí naše názory a pohled na svět okolo nás!

Typické chyby při psaní tohoto slova

Při psaní slova „strašpytel“ se lidé často dopouštějí několika typických chyb, které mohou vést k velkému zmatení. Zapomeňte na to, že byste ho měli psát jak „strašpitel“ nebo dokonce „strašpytel“. Pokud jste si někdy postěžovali, že se vám někdo snaží namluvit, že „pytel“ s nějakými strašidly může být jiný, než „pitel“, vězte, že máte pravdu. Ve skutečnosti, tento klasický příklad českého pravopisu je jako hlídací pes jazykových nuance.

Nejčastější omyly

Když se bavíme o chybách, je dobré mít na paměti několik zaručených příkladů, které byste měli držet daleko od své klávesnice:

• Chybný tvar „strašpitel“: Tohle je asi nejčastější omyl. Věřte mi, „strašpitel“ je něco jiného – to není oficiální české slovo a pokud ho použijete, vaše jazykové sebevědomí dostane facku.
• Využití slova v různých kontextech: Někteří lidé se pokouší toto slovo použít jako synonymum pro „strašidlo“, což není úplně pravda. „Strašpytel“ odkazuje spíše na někoho, kdo je bázlivý a neustále se bojí.
• Záměna písmen: Časté zaměňování písmen „y“ a „i“ může způsobit, že se z „strašpytel“ může náhle stát „strašpítil“. Tady platí: pozor na každé písmenko.

Stejně jako slony v obchodě s porcelánem, i jazykové chyby dovedou udělat spoustu neplechy. Vyrůstala jsem v prostředí, kde se lidé s těmito slovy snažili hrát s humorem, a já jsem se vždy smíchem bránila „pytel“ a „pitel“ jako by šlo o squash. Věřte mi, když se o slovech jako „strašpytel“ mluví, musíte si mít na paměti, že i malé detaily mají velký význam.

Jak se tomu vyhnout

Něco jako „opačný strach“ vás může popohnat k tomu, abyste začali věnovat pozornost pravopisu a vyvarovali se těchto chyb. Zde je pár tipů, které by vám mohly pomoci:

Nezapomínejte, že jazyk se vyvíjí, a proto bychom měli být flexibilní v našem přesvědčení, ale zároveň přísní na své vlastní pravopisné dovednosti. S trochou praxe se z vás může stát odborník na „strašpytel“ — a kdo ví, možná tím “zabijete” i nějaké jiné jazykové démony!

Pravidla českého pravopisu a strašpytel

Mnoho lidí se někdy splete v psaní slova „strašpytel“. Je to takový jazykový strašák, který nás může potkat v každé situaci. Kdo by si pomyslel, že místo psaní správného „strašpytel“ by mohl napsat „strašpitel“? Ale nebojte se, to je docela běžná chyba, a my si ji dnes povíme na tělo.

Pravidla, která nezapomenete

Když se řekne „strašpytel“, možná si představíte postavu z českých pohádek, která se bojí vlastního stínu. Co ale říct o samotném pravopisu? Zde je několik jednoduchých pravidel, která vám pomohou se v tomto slově zorientovat:

• Pozice hlásek: Věnujte pozornost tomu, že slovo začíná na „straš“, což je poměrně obvyklé ve slovní zásobě.
• Typ koncovky: Sloveso „pytel“ má svoje místo i v jiných slovech, ale ve spojení se „straš“, se nikdy nedoporučuje psát „strašpitel“.
• Slyšitelnost: Všimněte si výslovnosti. Pokud se zaměříte na fonetickou stránku slova, uslyšíte, jak se „t“ v „pytel“ příjemně ponořuje do konce slova.

Takže příště, až se budete snažit napsat „strašpytel“, mějte na paměti tyto jednoduché tipy, a rozhodně se vyhnete zbytečným trapasům.

Proč na tom záleží?

Zamysleme se nad tím, proč je správné psaní tak důležité. Slova jako „strašpytel“ nejsou jen náhodné shluky písmen, ale nesou s sebou význam, emoce a i kousek naší kultury. Pokud napíšete „strašpitel“ a někdo si toho všimne, může vás to postavit do nepříjemné situace, kdy budete muset obhajovat svoje jazykové dovednosti – a kdo z nás by se chtěl dostat do tak otřesného postavení?

Můžeme snadno nahlédnout, jak se jazyk vyvíjí a jak dochází k jeho proměnám. Příkladem jsou slova jako „mobil“ nebo „internet“, která se za posledních několik let stala součástí našeho každodenního slovníku. Ale „strašpytel“? Ten má svou stabilní, krásnou tradici. A právě to nám dává pocit spojení a identity.

Jak se učit a zlepšovat

Naučit se psát správně je jako budovat dům – potřebujete pevné základy a pravidelnou údržbu. Zde je pár praktických tipů, jak si udržet jazykové dovednosti v kondici:

Popravdě, každý z nás občas udělá chybu. Hlavní je, že se z ní poučíme a později už ji neuděláme. Psaní je umění, a my jsme všichni jeho umělci!

Praktické příklady pro správné použití

Pokud se chcete vyhnout faux pas ve světě českého pravopisu, obzvlášť pokud jde o slova „strašpytel“ a „strašpitel“, je dobré mít na paměti několik základních pravidel. Tyto výrazy vypadávají jako dva bratři, kteří se často pletou, ale přitom se k sobě chovají jako oheň a voda. Pojďme si projít, jak a kdy je správně použít, aby vaše psaní bylo tak čisté, jak hrozně je horký čaj po ránu!

Správné použití „strašpytel“

„Strašpytel“ je takový ten člověk, co se bojí i stínu. Pokud je třeba popsat někoho, kdo má neustále obavy a strach a v noci se mu nedaří usnout kvůli tomu, že se bojí bubáků pod postelí, použijte tento výraz. Zde je pár příkladů, kdy je „strašpytel“ na místě:

• Petr je hrozný strašpytel, když jde večer domů sám.
• Naše kočka je takový strašpytel; boji se i vedlejších koček na ulici.
• Hana se vždycky chová jako strašpytel, když vidí hororové filmy – skryje se pod deku!

Použití „strašpitel“

Oproti tomu „strašpitel“ se skvělou chutí popisuje situaci, která má vzbuzovat strach, nebo dokonce ostražitost. To je výraz pro něco, co je děsivé, nebo pro skutečné scénáře, které mohou být hrozivé. Zde je, jak ho použít:

• Když jsem šel za rohem a uviděl toho obrovského psa, byl to opravdový strašpitel.
• Ten film byl tak děsivý, že se mu říká strašpitel nočního kina.
• Lesy o půlnoci mohou působit jako strašpitel pro nezkušené turisty.

Když tedy budete příště přemýšlet, jestli říct „strašpytel“ nebo „strašpitel“, vzpomeňte si na mé malé pravidlo: pýtá se to na osobu? Pak mluvíte o strašpytelovi. Zatímco pokud se mluví o něčem hrozivém, co způsobuje strach, určitě zvolte strašpitel. Tak jednoduché, jak dvakrát dva, a přitom tak důležité, abyste se neztrapnili ve společnosti kámošů či kolegů.

Tímto způsobem můžete jak skvélé vtípky do veršů, tak i obstojné popisy hrůzy napsat bez obav z chyb. Pokud máte takové chvíle, kdy si nejste jisti, jaký výraz použít, vzpomeňte si na naše příklady a nechte se vést svým instinktem. Pravopisu jste na stopě a váš psaný projev bude jako nikdy předtím!

Jak se vyhnout pravopisným omylům

Víte, co se říká? Dokonalost neexistuje, ale snažit se jí dosáhnout už je něco! To platí obzvlášť v případě psaní. Pravopisné chyby jsou jako malé klopýtnutí, které vám mohou srazit seběvědomí, ať už píšete e-maily, články, nebo poznámky na sociálních sítích. Ať už jste mistr slova nebo amatér pokořující výzvy gramatiky, tady pár tipů, jak se vyhnout těm slavným faux pas, které by mohly vaše čtenáře rozesmát (ale ne tím správným způsobem).

Pozor na homonyma

Jedním z nejčastějších zdrojů pravopisných chyb jsou homonyma. Takové slůvka, která zní stejně, ale významově se liší. Například „měsíc“ a „mesic“ – jeden je jasným příkladem nočního světa, druhý váš vzor v kalendáři. Abyste se vyhnuli omylům, doporučuji používat synonyma nebo se na chvíli zastavit a promyslet, co vlastně chcete říct. Dali byste se do debaty o „tipu“ nebo „typickém“ příkladu? Zníte jako repete na hřišti? Raději se ujistěte, co říkáte.

Ať žijí užitečné nástroje!

Naštěstí žijeme v digitální době, kdy můžeme využít různé pravopisné nástroje a aplikace. Třeba Grammarly, Lingea nebo české weby jako Pravidla.cz. Tyto pomocníky máte vlastně jako osobní asistenty, kteří hlídají každou vaši psanou větu. Ale pozor – i technologie se občas pletou! Pamatujte, že někdy je dobré podat si ruku s člověkem, který má cit pro jazyk. O co jde? Hledáte člověka s lehkým dotekem literárního kouzla.

Vzdělávejte se a připomínejte si základy

Vzdělávání je klíčem! Omlouvám se, jestli to zní jako fráze z nudné učebnice, ale je to pravda. Snažte se pravidelně vracet k základním pravidlům českého pravopisu. Není od věci občas si zopakovat, co znamená „i/y“, „s/z“ nebo jaké jsou výjimky z pravidel. Vytvořte si tabulku, kde shromáždíte nejčastější chyby, které děláte. Mějte ji po ruce a procházejte ji, jako byste se připravovali na důležitou zkoušku.

Pamatujte si, že praxe dělá mistra. Všichni jsme na cestě za správným psaním a každý udělaný krok vás přiblíží k cíli. Mějte na paměti i to, že pravopisné omyly jsou součástí učení a my se jich můžeme zbavit, pokud se budeme snažit a hledat nové cesty, jak se zlepšovat. Tak pojďme na to, ať už poučování, o jakýkoli výraz půjde, a v tomhle psaní slova se nenechte zastavit!»

Časté Dotazy

Co je rozdíl mezi „strašpytel“ a „strašpitel“?

Rozdíl mezi „strašpytel“ a „strašpitel“ je zásadní a má významný dopad na správnou gramatiku a výslovnost. Slovo „strašpytel“ se používá pro označení někoho, kdo se snadno bojí nebo je příliš bázlivý. Pochází z českého jazyka a jak naznačuje jeho složení, přenáší význam spojený se strachem – „straš“ a „pytel“, přičemž „pytel“ symbolizuje někoho, kdo je naplněný strachem.

Na druhé straně „strašpitel“ není oficiálně uznávané slovo v českém jazyce. Může se sice občas objevit v mluvnici nebo dialektu, ale správná forma pro běžnou komunikaci je rozhodně „strašpytel“. Tento typ chyb se často objevuje u podobně znějících slov, a to může vést k záměně i u rodilých mluvčích, proto je dobré si tento rozdíl stále opakovat.

Jak se píše slovo „strašpytel“ a jak se to vyvíjelo?

Slovo „strašpytel“ má svou etymologii, která sahá až do národního folklóru a běžného používání. Historicky bylo toto slovo utvořeno ze slov „strašný“ a „pytel“ a postupem času si vybudovalo své místo v českém jazyce. V současném používání se ustálilo ve formě „strašpytel“, a to jak v mluvené, tak v psané podobě. Píše se tedy s „y“ a nikoli s „i“, což je často častou chybou u nezasvěcených uživatelů.

Důležitou roli v jeho používání hraje také přístup ke vzdělání a jazykovým normám. Zatímco dříve školy často nezdůrazňovaly správný pravopis, dnešní normy ho považují za esenciální součást výuky. Tím pádem je dobré si pravidelně zopakovat jazyková pravidla a trénovat psaní, abychom zamezili těmto chybám.

Proč je správný pravopis důležitý?

Správný pravopis, jako je v případě slova „strašpytel“, hraje klíčovou roli v efektivní komunikaci. Když píšeme, správná forma pomáhá vyhnout se nedorozuměním a umožňuje příjemci přesně pochopit náš záměr. Pokud bychom použili chybné psaní, jako například „strašpitel“, může to vyvolat zmatek nebo dokonce úsměv, což může snížit vážnost sdělení.

Navíc správný pravopis podporuje profesionální image. V pracovním prostředí je důležité, aby dokumenty a komunikace odpovídaly jazykovým standardům. Podobné chyby mohou být vnímány jako nedbale odváděná práce a mohou dokonce ovlivnit vnímání odbornosti a kompetence jednotlivce. Abychom zajistili, že naše texty budou profesionální, měli bychom investovat čas do učení a opravy takovýchto chyb.

Kde se mohu naučit správně psát „strašpytel“?

Existuje několik zdrojů, které mohou pomoci s učením správného psaní slova „strašpytel“, a to od tradičních tištěných příruček po moderní online nástroje. Často je dobrým výchozím bodem studium gramatických příruček, které vysvětlují pravidla českého pravopisu. Mnoho knih obsahuje praktická cvičení, která pomáhají upevnit znalosti a dovednosti v psaní.

Další efektivní metodou je využití internetu, kde je možné narazit na různé jazykové portály, které nabízejí cvičení a testy na pravopis. Například webové stránky jako „Pravopisně.cz“ nebo „Jakpsat.cz“ poskytují interaktivní platformy, kde si uživatelé mohli ověřit své znalosti a testovat se na pravopisu. Také sledujte různé jazykové kurzy nebo semináře, které se zaměřují na gramatiku a pravopis.

Jak se vyhnout chybám v pravopisu ve psané komunikaci?

Vyhýbání se chybám v pravopisu začíná vzorovými praktikami ještě před tím, než začnete psát. Před tím, než začnete, si udělejte seznam tipů na efektivní psaní, které budete dodržovat. Například, pokud máte pochybnosti o správném psaní některých slov, máte možnost si slovo zkontrolovat ve slovníku nebo si poznamenat, co se vám osvědčilo.

Dalším dobrým krokem je důkladná revize textu po jeho napsání. Když máte text hotový, dejte si pauzu a pak se na něj podívejte s čerstvou hlavou. To vám umožní vidět chyby, které bychom si normálně neuvědomili. Také je užitečné mít někoho, kdo text přečte a poskytne zpětnou vazbu. Tyto metody přispívají k eliminaci chyb a zajišťují, že vaše komunikace bude vypadat profesionálně a důvěryhodně.

Jak reagovat, když uslyším nebo uvidím slovo „strašpitel“?

Pokud se setkáte se slovem „strašpitel“ v běžné mluvě nebo v tištěném textu, je dobré reagovat tak, aby to nevytvářelo nepříjemné situace. Místo přímé kritiky můžete s úsměvem poznamenat, že slovo „strašpytel“ je správné. Můžete to udělat neformálně a přidat nějakou vtipnou poznámku, což pomůže udržet konverzaci přátelskou.

Pokud máte takovou možnost, můžete také zaslat korekci písemně, zvláště pokud se jedná o formální prostředí, jako je například pracovní e-mail nebo článek. To opět dává příležitost k poučení pro autora, což může být přínosné jak pro něj, tak pro ostatní. Vzdělávání prostřednictvím správných informací přispívá k tomu, že se čím dál víc lidí naučí rozlišovat mezi „strašpytel“ a „strašpitel“.

Závěrem

Strašpytel x strašpitel: Naučte se psát správně toto slovo

Na závěr našeho podrobného zkoumání rozdílů mezi „strašpytlem“ a „strašpitelem“ bychom chtěli zdůraznit, že správné psaní tohoto slova není pouze otázkou gramatiky, ale také otázkou kultury a sebevyjádření. Věříme, že když se nyní podíváte na správné použití těchto dvou variant, budete se nejen více soustředit na detaily, ale také si zvýšíte svou jazykovou sebedůvěru.

Nezapomeňte, že jazyk je živý organismus, který se neustále vyvíjí. Každá drobná chyba může vést k nejasnostem nebo dokonce k humorným situacím, které byste raději předešli. Takže až se příště rozhodnete napsat „strašpytel“, vzpomeňte si na vše, co jste se naučili, a dejte najevo svou jazykovou obratnost! A jestli budete mít jakékoli pochybnosti, nebojte se podívat zpět na náš článek – jsme tu, abychom vám pomohli se zorientovat v této jazykové džungli.

Přejeme vám hodně úspěchů v psaní – a nezapomeňte, že správnost jazyka je klíčem k efektivní komunikaci. Takže na tvrdou práci, zkušenosti i legraci!